Po detektivním „Posledním výkřiku“ a sociálním dramatu „Víc než osud“ se na prkna klubu Zubří po roce vrátila se svou třetí hrou oblíbená divadelní SPONA. Mladí ochotníci pod vedením Kateřiny Gazdové se tentokrát posunuli v čase o necelé století zpět a uvedli původní zuberskou hru Jana Zárubského (Koláčka) LÁSKA NA HORÁCH z roku 1935. Nejen kulisy a kostýmy, ale také živá cimbálová muzika (CM bESKYD) podtrhli atmosféru dýchající historií a rázovitostí našeho kraje. Úspěch páteční předpremiéry konané 28. 2. 2014 předznamenává hře i souboru světlou budoucnost.

Odvážní lidé dělají odvážné skutky. Stojím si za tím, že chopit se takřka „80tiletého“ scénáře, do hereckých rolí obsadit 17 amatérských herců, jejichž věk je průměrně asi tak 4krát menší než věk onoho scénáře a celé představení doplnit o mladou živou cimbálovou muziku a zpěvy, to vyžaduje takřka pekelnou dávku odvahy. Ale Katka Gazdová už několikrát ukázala, že se výzev nebojí. A celé Zubří jí může za tuto odvahu jen poděkovat. Dokázala totiž velké věci. Seskupila kolem sebe skvělý tým mladých lidí, který přes všechny trable a překážky vždycky dokáže dojít do cíle, drží při sobě a na jevišti z něj tryská energie a šťáva, která dokáže potěšit stovky nadšených fanoušků. Kromě toho jako vedlejší produkt této „taškařice“ oživila místní tradice a připomněla zuberskou minulost i osobnost Jana Koláčka Zárubského, který je autorem scénáře. Takový počin má pro místní kulturu rozhodně větší význam než návštěvy velkých hvězd „profláknutých“ z televizních obrazovek či rozhlasového éteru.

Po dvou autorských hrách tak přišlo navzdory datu vzniku díla něco zcela nového. A troufám si říci, že to byl zase posun dopředu. I mezi odcházejícími diváky byla slyšet spokojenost a výroky o tom, že tato hra se SPONĚ podařila zatím nejlépe.

Za SPONOU však nestojí jen Katka, ale celá plejáda osobností, které původním myšlenkám a snům vdechují život. Jednotliví herci jsou často současně výtvarníky, muzikanty, choreografy, marketéry, manažery, distributory vstupenek a bůh ví, čím vším ještě. A to ještě vedle herců stojí další veledůležití lidé, jež se vzdávají svého osobního volna ve prospěch úspěchu celého divadla (Jejich dlouhé seznamy najdete níže).

Jen těžko zde mohu chválit jednotlivce, když celý tým šlapal jako hodinky. Ale přesto si dovolím pár osobních postřehů:

• Vendula Smočková – pilná včelička, která byla vlastně všudypřítomná – skvělý herecký výkon podpořený hrou v cimbálovce, výtvarnice celé scény, podíl na choreografii, to vše zvládnuté na jedničku.
• Lucie Janků – ztělesnění krásy a ženskosti podtržené výborným hereckým i pěveckým výkonem.
• Jiří Drda – palec nahoru za zpěv i charisma.
• Aleš Měrka – údiv nad tím, jak tak pozitivní člověk dokáže zahrát veskrze negativní postavičku a ještě tím výborně bavit publikum.
• Eva Solanská – neopakovatelný údiv v očích a nečekaný komediální talent.
• Michal Hub – obdiv nad schopností rozesmát publikum pronesením páru slov.
• Pavel Kovář – tolik síly v tak drobném človíčkovi, je to vůbec možné?
• Aneta Kovářová – jako již tradičně krásný sytý hlas v písních i herecký um.
• Všichni ostatní – palec nahoru za odvahu, zpěvy, tance, radost, improvizaci, komediální talent, …

A o čem to celé bylo?

Zamilované Haničce Ohradové zhořklo jedno letní sobotní ráno jako pelyněk, když se dozvěděla, že ji rodiče chtějí výhodně provdat…! A co víc, že ženich už je prý na cestě… Jak z toho ven, když hlavně panímáma nechce o jejím milém ani slyšet?  Každý problém má však řešení, někdy pomůže náhoda, jindy šikovnost a chytrost místních lidí. Takže i v této hře nakonec láska, přátelství a humor zvítězili nad intrikami, zlobou a hamyžností, a to k velké rádosti publika, jež aplaudovalo všem účinkujícím ve stoje. Láska totiž, ať je v jakémkoli století, je vždy to nejcennější, co člověk může mít a ve finále se láska rozohnila měrou vrchovatou snad mezi všemi, kdo stáli na jevišti, a dost možná i v hledišti.

Kdo všechno za to může?

Scénář – Jan Zárubský, Kateřina Gazdová
Hudební doprovod – Cimbálová muzika bESKYD, primáš Dominik Orság
Výběr písní – Vendula Smočková, Aneta Kovářová a Kateřina Gazdová
Choreografie – Vendula Smočková a Eva Solanská
Výtvarník scény – Vendula Smočková
Přestavby kulis – Vojtěch Měrka
Světla – Michaela Kolečková
Nápověda – Renata Petřeková
Režie – Kateřina Gazdová

Osoby a obsazení:

Ohrada, sedlák – Josef Malina,
Ohradová, selka – Vendula Smočková
Hanička, jejich dcera – Lucie Janků,
Stázička, jejich dcera – Tereza Smočková,
Plecháček, policajt a dohazovač – Aleš Měrka,
Francek Martinec, tulák – Jiří Drda,
Francka, děvečka – Eva Solanská,
Zvoníčková – Pavla Sobotková,
Jiřík – Adam Smetana,
Růžička, profesor – Adam Jurka,
Růžičková – Aneta Kovářová,
Květuška – Kateřina Gazdová,
Doktor – Pavel Kovář,
Pagáčová, hostinská – Daniela Gajdošová,
Pagáč, mlynář a hostinský – Michal Hub,
Jarda – Tomáš Dořičák, Tonda – Lukáš Solanský

Cimbálová muzika bESKYD:

Dominik Orság – housle prim,
Tereza Šrámková – flétna,
Magdaléna Hlavicová – housle terc,
Vendula Smočková – cimbál,
Štěpán krhut – viola,
Lukáš Solanský – kontrabas

Jan Koláček Zárubský (1905 – 1990)

Jan Koláček Zárubský byl rodákem ze Zubří. Pracoval na svém hospodářství a ve volbných chvílích psal básně, povídky (např. Frnatina, Otcův příběh), z divadelních her kromě Lásky na horách (1935) také Světlo ve tmách a Ztracený život, romány Po bouři života a Úsměv valašských hor. Zajímaly ho události v obci i dění v cizině – byl dopisovatelem několika novin. navštíil Rumunsko, bulharsko, Rusko, Rakousko a Ameriku. V roce 1941 se oženil s Annou Svakovou a vychovali devět dětí.

Zdroj: Zubran.cz