Divadelní SPONA oznamuje veřejnosti, že po roční pauze obnovila svou činnost a už připravuje pro diváky novou autorskou hru – hudební komedii, která bude mít premiéru v březnu 2016 v Klubu Zubří, atěší se na Vás! (Více na fb stránkách Zuberská Divadelní SPONA).

Zdroj: Zuberské noviny

Na valašskobystřické výstavě, která se ohlíží za loňskou podzimní divadelní přehlídkou ochotnických souborů, je zastoupena také zuberská Divadelní SPONA. Jak uvedla její scénáristka a režisérka Kateřina Gazdová (na snímku), v den vernisáže uplynuly zrovna čtyři měsíce od derniéry Lásky na horách ve Valašské Bystřici. „Bylo milé, že i po tak dlouhé době zazněla slova chvály na výkony hlavních představitelů i na celkové pojetí hry, kdy děj výrazně dokreslovala cimbálová muzika Malý Beskyd,“ uvedla Kateřina Gazdová. Ostatně výborně dopadla i anketa valašskobystřických diváků. 153 z nich bylo s představením Láska na horách velmi spokojeno, čtyři vyjádřili „jen“ spokojenost a negativní ohlas nezazněl žádný. V současné době však mají ochotníci ze Zubří přestávku. „Tři roky intenzivní práce přinesly souboru úspěchy, ale i neshody a hlavně potřebu si odpočinout. Stávající složení SPONY je už, bohužel, minulostí. Co bude dál, ukáže čas,“ uvedla Kateřina Gazdová.

Zdroj: Zuberské noviny

Divadelní SPONA dobývá valašská jeviště již třetím rokem, každou sezónu s novou autorskou hrou. A proč vlastně vznikla? Bývalým žákům dramatického kroužku ZŠ Zubří se zastesklo po společných chvílích strávených vytvářením a předváděním něčeho nového. Přemluvili Mgr. Kateřinu Gazdovou, aby je vedla i nadále – jako ochotnické divadlo. Slovo dalo slovo a v roce 2011 se z hrstky dlouholetých přátel zrodil divadelní SPOlek Nadšenců, jehož věkový průměr je 18- 19 let.

Během těch tří let se soubor mírně proměnil, ale herecký základ tvoří stále stejní členové – Aneta Kovářová, Josef Malina, Kateřina Gazdová ml., Jiří Drda, Daniela Gajdošová, Michal Hub, Lucie Janků, Adam Jurka, Pavel Kovář, Aleš a Vojtěch Měrkovi.

Svými hrami chtějí diváky pobavit, ale i přimět k zamyšlení nad životem okolo nás. Nechybí v nich písničky, tanec i humor. Náměty, scénáře, dialogy, texty písní vznikají z části společně pod vedením K. Gazdové, která dává hrám konečnou úpravu i režijně.

Svou tvorbu začali autorskou detektivní komedii Poslední výkřik, ve které několik světových detektivů řešilo sérii několikanásobných vražd ve starém Londýně.

Další rok následovalo sociální drama Víc než osud o rozdělených dvojčatech, odehrávající se v Československu a z části inspirované příběhem Pokrevních bratrů.

Obě hry byly úspěšně, svědčila o tom vyprodaná hlediště hlavně v Zubří, kde se hry kvůli zájmu reprízují několikrát. Stejně tomu bylo i letos, když se představili s valašskou hrou Láska na horách.

Původní scénář napsal v roce 1935 zuberský rodák Jan Koláček Zárubský a představení nastudovali před začátkem okupace nejlepší herci z tehdejších tří zuberských ochotnických spolků. Jen pro zajímavost – hrála v ní i manželka autora Anna Koláčková, praděda Aleše a Votěcha Měrky pan Mach, poslední žijící herečkou z původního uvedení je paní Vlasta Daehneová, jež hrála Květušku ve svých 18 letech…

K. Gazdová scénář pro SPONU upravila, přizvala se spolupráce s cimbálovou muzikou Malý Beskyd k doprovodu lidových písní (občas s vlastními texty), aby tak vzniklo po 75 letech další provedení této hudební komedie.

A o čem je příběh? Odehrává se během tří letních dnů třeba právě v Zubří. U sedláků Ohradových se chystá stříbrná svatba a zároveň i námluvy dcery Haničky. A jak to kdysi bývalo, nikdo se jí neptal, jestli už má své srdce zadané… Do vsi se po čase vrací tulák Martinec, aby trošku zamíchal dějem, zvlášť když nastávající ženich už je na cestě…

Lásku, intriky, smutek, radost a štěstí, písničky, tance i humor, to všechno skýtá spoňácká hra Láska na horách, ve které publikum baví 17 zuberských nadšenců.

Zdroj: Spektrum

Po detektivním „Posledním výkřiku“ a sociálním dramatu „Víc než osud“ se na prkna klubu Zubří po roce vrátila se svou třetí hrou oblíbená divadelní SPONA. Mladí ochotníci pod vedením Kateřiny Gazdové se tentokrát posunuli v čase o necelé století zpět a uvedli původní zuberskou hru Jana Zárubského (Koláčka) LÁSKA NA HORÁCH z roku 1935. Nejen kulisy a kostýmy, ale také živá cimbálová muzika (CM bESKYD) podtrhli atmosféru dýchající historií a rázovitostí našeho kraje. Úspěch páteční předpremiéry konané 28. 2. 2014 předznamenává hře i souboru světlou budoucnost.

Odvážní lidé dělají odvážné skutky. Stojím si za tím, že chopit se takřka „80tiletého“ scénáře, do hereckých rolí obsadit 17 amatérských herců, jejichž věk je průměrně asi tak 4krát menší než věk onoho scénáře a celé představení doplnit o mladou živou cimbálovou muziku a zpěvy, to vyžaduje takřka pekelnou dávku odvahy. Ale Katka Gazdová už několikrát ukázala, že se výzev nebojí. A celé Zubří jí může za tuto odvahu jen poděkovat. Dokázala totiž velké věci. Seskupila kolem sebe skvělý tým mladých lidí, který přes všechny trable a překážky vždycky dokáže dojít do cíle, drží při sobě a na jevišti z něj tryská energie a šťáva, která dokáže potěšit stovky nadšených fanoušků. Kromě toho jako vedlejší produkt této „taškařice“ oživila místní tradice a připomněla zuberskou minulost i osobnost Jana Koláčka Zárubského, který je autorem scénáře. Takový počin má pro místní kulturu rozhodně větší význam než návštěvy velkých hvězd „profláknutých“ z televizních obrazovek či rozhlasového éteru.

Po dvou autorských hrách tak přišlo navzdory datu vzniku díla něco zcela nového. A troufám si říci, že to byl zase posun dopředu. I mezi odcházejícími diváky byla slyšet spokojenost a výroky o tom, že tato hra se SPONĚ podařila zatím nejlépe.

Za SPONOU však nestojí jen Katka, ale celá plejáda osobností, které původním myšlenkám a snům vdechují život. Jednotliví herci jsou často současně výtvarníky, muzikanty, choreografy, marketéry, manažery, distributory vstupenek a bůh ví, čím vším ještě. A to ještě vedle herců stojí další veledůležití lidé, jež se vzdávají svého osobního volna ve prospěch úspěchu celého divadla (Jejich dlouhé seznamy najdete níže).

Jen těžko zde mohu chválit jednotlivce, když celý tým šlapal jako hodinky. Ale přesto si dovolím pár osobních postřehů:

• Vendula Smočková – pilná včelička, která byla vlastně všudypřítomná – skvělý herecký výkon podpořený hrou v cimbálovce, výtvarnice celé scény, podíl na choreografii, to vše zvládnuté na jedničku.
• Lucie Janků – ztělesnění krásy a ženskosti podtržené výborným hereckým i pěveckým výkonem.
• Jiří Drda – palec nahoru za zpěv i charisma.
• Aleš Měrka – údiv nad tím, jak tak pozitivní člověk dokáže zahrát veskrze negativní postavičku a ještě tím výborně bavit publikum.
• Eva Solanská – neopakovatelný údiv v očích a nečekaný komediální talent.
• Michal Hub – obdiv nad schopností rozesmát publikum pronesením páru slov.
• Pavel Kovář – tolik síly v tak drobném človíčkovi, je to vůbec možné?
• Aneta Kovářová – jako již tradičně krásný sytý hlas v písních i herecký um.
• Všichni ostatní – palec nahoru za odvahu, zpěvy, tance, radost, improvizaci, komediální talent, …

A o čem to celé bylo?

Zamilované Haničce Ohradové zhořklo jedno letní sobotní ráno jako pelyněk, když se dozvěděla, že ji rodiče chtějí výhodně provdat…! A co víc, že ženich už je prý na cestě… Jak z toho ven, když hlavně panímáma nechce o jejím milém ani slyšet?  Každý problém má však řešení, někdy pomůže náhoda, jindy šikovnost a chytrost místních lidí. Takže i v této hře nakonec láska, přátelství a humor zvítězili nad intrikami, zlobou a hamyžností, a to k velké rádosti publika, jež aplaudovalo všem účinkujícím ve stoje. Láska totiž, ať je v jakémkoli století, je vždy to nejcennější, co člověk může mít a ve finále se láska rozohnila měrou vrchovatou snad mezi všemi, kdo stáli na jevišti, a dost možná i v hledišti.

Kdo všechno za to může?

Scénář – Jan Zárubský, Kateřina Gazdová
Hudební doprovod – Cimbálová muzika bESKYD, primáš Dominik Orság
Výběr písní – Vendula Smočková, Aneta Kovářová a Kateřina Gazdová
Choreografie – Vendula Smočková a Eva Solanská
Výtvarník scény – Vendula Smočková
Přestavby kulis – Vojtěch Měrka
Světla – Michaela Kolečková
Nápověda – Renata Petřeková
Režie – Kateřina Gazdová

Osoby a obsazení:

Ohrada, sedlák – Josef Malina,
Ohradová, selka – Vendula Smočková
Hanička, jejich dcera – Lucie Janků,
Stázička, jejich dcera – Tereza Smočková,
Plecháček, policajt a dohazovač – Aleš Měrka,
Francek Martinec, tulák – Jiří Drda,
Francka, děvečka – Eva Solanská,
Zvoníčková – Pavla Sobotková,
Jiřík – Adam Smetana,
Růžička, profesor – Adam Jurka,
Růžičková – Aneta Kovářová,
Květuška – Kateřina Gazdová,
Doktor – Pavel Kovář,
Pagáčová, hostinská – Daniela Gajdošová,
Pagáč, mlynář a hostinský – Michal Hub,
Jarda – Tomáš Dořičák, Tonda – Lukáš Solanský

Cimbálová muzika bESKYD:

Dominik Orság – housle prim,
Tereza Šrámková – flétna,
Magdaléna Hlavicová – housle terc,
Vendula Smočková – cimbál,
Štěpán krhut – viola,
Lukáš Solanský – kontrabas

Jan Koláček Zárubský (1905 – 1990)

Jan Koláček Zárubský byl rodákem ze Zubří. Pracoval na svém hospodářství a ve volbných chvílích psal básně, povídky (např. Frnatina, Otcův příběh), z divadelních her kromě Lásky na horách (1935) také Světlo ve tmách a Ztracený život, romány Po bouři života a Úsměv valašských hor. Zajímaly ho události v obci i dění v cizině – byl dopisovatelem několika novin. navštíil Rumunsko, bulharsko, Rusko, Rakousko a Ameriku. V roce 1941 se oženil s Annou Svakovou a vychovali devět dětí.

Zdroj: Zubran.cz

Zdroj: Zuberské noviny

V posledních dnech a týdnech se nejen v prostorách Zuberského Klubu ve všech pádech skloňoval název divadelního spolku „SPONA“. Lístky na detektivní komedii „Poslední výkřik“ se nestačily ani tisknout. Pro mladé zuberské nadšence nebyl problém představení odehrát v průběhu měsíce hned 4 krát, po každé pro plný sál dobře se bavících diváků. Takový povyk by pravděpodobně nikdy nenastal, kdyby nebylo Kateřiny Gazdové, která vše vzala pod svá ochranná křídla a s energií sobě vlastní se ujala režisérské taktovky. A protože o hře samotné již toho v minulém čísle bylo napsáno spoustu, poprosili jsme Katku, aby nám odpověděla na pár otázek.

Na první pohled to vypadá, jako by ses pro tuto práci narodila. Jak je to doopravdy?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu dělat divadlo, protože jsem to měla denně doma (Maminka byla operní pěvkyní a otec operetním hercem) . Když chodíte jako malý capart každý den do hlediště divadla Jiřího Myrona v Ostravě a pak i dalších v Brně, Olomouci, Plzni (tam všude jsme bydleli…), tak se chcete věnovat jiné práci a já jsem chtěla vždycky učit děti. A teď se to tak najednou spojilo.

Jak se zrodila Tvá spolupráce se SPONOU?

Už po té, co mí bývalí žáci opustili základní školu, bývali jsme spolu často v kontaktu. Naznačovali mi, že by byli rádi, kdyby ještě mohli hrát divadlo. Byla jsem nejdříve na pochybách, ale pak jsem si v červnu 2011 pustila všechna DVD za ty 4 roky, co jsem vedla dramaťák na ZŠ a najednou jsem si uvědomila, že ty děcka ještě potřebuji vidět a něco s nimi vytvořit. Tak jsme se sešli a dohodli se, že chceme naší hrou oslovit i dospělé diváky a současně pokračovat v trendu, aby se lidi pobavili, ale zároveň se zamysleli nad tím, co se děje kolem nás.

Proč právě detektivka?

Chtěli jsme vyzkoušet žánr, který jsme dosud nedělali, ale hned jsme všichni věděli, že to musí být současně komedie. Vycházeli jsme z postav, které každý dospělý zná z detektivních seriálů. Chtěli jsme, aby se tam i zpívalo, tanec mi nakonec neodsouhlasili. Tak jsem si prosadila alespoň tanec v rámci scény oslavy narozenin vrchního komisaře. S většinou postav přišli sami herci, že chtějí hrát tu a tu osobu.

Kdo patřil při zkouškách mezi hlavní tahouny celého souboru?

Říkám to nerada, ale proč vlastně ne? Za všechny bych jmenovala třeba Anetu Kovářovou, Danču Gajdošovou, Kaču Gazdovou, Lucku Janků, Davida Poláška, Míšu Huba, Honzu Petruželu, Vojtu Měrku atd. atd…….. oni mě pak „zbijou“, když se tady neuvidí.

Kdo přinesl nejvíc nápadů?

Asi já …. ale taky Pepa, Anet, Honza, Kača, Lucka, Míša, Vojta ….

Kterou scénu Ty osobně máš nejraději?

No blázinec!!! (zcela bezprostředně a bez přemýšlení)

U nácviku které scény jste se nejlépe pobavili?

Pokaždé, když přichází na scénu inspektor Clouseau – Michal Hub, který si charakter své postavy drží na všech zkouškách už od počátku nácviku.

Měla jsi někdy chuť s tím seknout?

Asi milionkrát.

A co Tě přesvědčilo o tom, abys to neudělala?

Právě nasazení těch děcek, které to od začátku brali poctivě.

Kdy u Tebe propukla největší radost z odvedené práce?

Pokaždé, když bylo plné hlediště, lidi se bavili a zatleskali.

A kdy se můžeme těšit na pokračování?

Hned po maturitách začneme. Náměty máme pro 2-3 hry. Každopádně nechceme fušovat do řemesla opravdovým hercům, ale chceme se bavit a bavit lidi.

Lenka Přečková

Zdroj: Zuberské noviny

Kdo přijal pozvání na závěrečné představení Poslední výkřik v podání Divadelní SPONY v sobotu 17. června v zuberském Klubu, nelitoval. Náramně si užíval dvouapůlhodinovou detektivní komedii v podání 24 mladých ochotníků, na nichž je vidět, že je divadlo ohromně baví…

Jsou ve věku od šestnácti do dvaadvaceti let a všichni absolvovali Základní školu v Zubří, kde se zapojili do dramatického kroužku pod vedením učitelky českého jazyka Kateřiny Gazdové. Společně pak loni v létě založili zuberský divadelní spolek nadšenců SPONA. Letos na jaře zahráli na jevišti místního Klubu čtyři beznadějně vyprodaná představení Poslední výkřik. „Tolik repríz jsme vůbec nečekali,“ svěřila se Spektru Rožnovska Barbora Válková, jedna z členek SPONY. „Je to nejen tím, že Kateřina Gazdová, scénáristka, režisérka a také vedoucí našeho ochotnického spolku v jedné osobě, vymyslela s některými z nás bezvadnou komedii, v níž slavný Dream team je na stopě londýnských zločinců. Jsme jedna velká parta, kterou hraní strašně baví. Odreagujeme se přitom a těší nás, že i divácká odezva je super. Tři čtvrtě roku jsme trénovali o pátcích a nedělích. Vůbec toho nelitujeme, naopak jsme nadšeni, když nám z jeviště tleská smějící se hlediště,“ dodala studentka střední zemědělské školy.

V divadelním spolku nadšenců jsou i dva členové, kteří již středoškolské studium dokončili a dnes už pracují. Jedním z nich je dvaadvacetiletý Aleš Měrka ze Zubří, který se ve své profesi věnuje oboru financí. Jak řekl Spektru Rožnovska, je to profese, od níž je občas nutné se odreagovat. Už na základce Aleš nepokazil žádnou legraci, a tak když se zakládala SPONA, nemohl v ní chybět. Zažít tu atmosféru na jevišti mladý ochotník přeje každému, kdo hledá svou seberealizaci. Hraní je koníček, při němž zapomenete na všechny vaše strasti a dobře napsanou a od srdce zahranou komedií rozesmějete vděčné diváky v sále.

Vstupné na všech pět představení Posledního výkřiku bylo dobrovolné. Pokladničku nahradila při vstupu do sálu pětilitrová zavařovací sklenice, do níž nejvyššími částkami přispívali rodiče a příbuzní. Jak nám řekla maminka jednoho herce, je ráda, že mladí mají takovou sympatickou zábavu. A zdá se, že se bude dále rozvíjet. Proslýchá se totiž, že SPONA má s Kateřinou Gazdovou ve výhledu několik dalších námětů. Asi zvítězí zase komedie. Jaká? Nechte se představit. Ale už teď je jasné, že pravidelné zkoušky spolku nadšenců budou i o prázdninách…

Zdroj: Zuberské noviny